Život
Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji u Opavy jako syn Václava Vojtěcha Vančury a jeho ženy Marie. Tatínek, který vychodil hospodářskou a obchodní školu, se nehodil do dravého a kapitalistického podnikání. Nevedlo se mu na Čáslavsku, odkud pocházel, ani jinde v Čechách. Neudělal štěstí na Opavsku, ani jako kantýnský ve Cvrčově u Tovačova na Hané, ani nepřivedl k rozkvětu své povoznictví v Praze.
Během let, kdy se rodina často stěhovala, přibývalo v ní jen dětí. Teprve, když Vladislav dospěl do školního věku, usadila se rodina v Davli, kde se tatínek stal hospodářským správcem. Ani v Davli, kde Vančurovi žili sedmnáct roků, nenashromáždili žádný majetek. Za první světové války je vzal na svůj velkostatek jejich obchodně zdatný zeť Suchomel, manžel Otilie, který také umožňoval studium Vladislavovi. Další přechodnou práci a střechu nad hlavou našli na statcích dalších příbuzných v Dobronicích a Krchlebích. Na odpočinek odešli s ubohou, k životu nepostačující penzí z jakéhosi soukromého pojištění a bydleli v Čáslavi. Za davelských let žila rodina v poměrném dostatku. Hlavní zásluhu na tom měla rázná maminka, díky jejímuž hospodářskému řízení mohl být dům, kde budoucí spisovatel vyrůstal, velkoryse pohostinný a zcela nepodobný jak škudlivě maloměšťanským, tak samozřejmě i zoufale nuzným dělnickým domácnostem. Až do matčina onemocnění, panovala v prostorném davelském domě u Vltavy dobrá pohoda. Tu odnesly nemoc, strasti a válka. Vladislav Vančura na ni však nikdy nezapomněl. Z Davle si odnesl lásku ke koním, k řece a hlavně k obyčejným lidem. S krajem tak srostl, že když hledal, kde by se po dokončení studia usadil, myslel na nedalekou Zbraslav.
V den své svatby se Vančura a Ludmila Tuhá po obřadu na radnici vypravili parníkem na Zbraslav, kde pak trvale žili.
Těžko říci, čemu připsat Vladislavovy neúspěchy ve škole. Davelskému učiteli – opilci? Omezeným profesorů na c. a k. středních školách? Snivosti, roztěkanosti nebo jeho prudké, hrdé a nepoddajné povaze? Ve školách nenarazil na dobrého a lidského pedagoga.
Když v benešovské kvartě, stejně jako Karel Nový a další spolužáci, propadl, pomýšlel na malířskou dráhu. Onemocnění maminky ho z této dráhy odvolalo. Rozhodl se dokončit gymnázium. Maturoval v létě 1915 v Praze.
Rodina, ve které měl v té době už hlavní slovo švagr Suchomel, vybrala pro další Vladislavovo studium práva. Při nichž si měl opožděný vysokoškolák už také vydělávat jako úředník na pohodlném místě v Zemědělské radě. Po semestru na právech a protivných povinnostech v úřadě si prosadil přestup na medicínu.
Na lékařské fakultě se Vančura poznal se svou budoucí ženou Lídou, která se mu stala celoživotní oporou. Sblížení s ní přineslo do jeho života vyjasnění a jistotu. Má zásluhu na tom, že studium medicíny dokončil, ačkoli od roku 1919 už publikoval jako prozaik v časopisech a v Českém slově pravidelně referoval o výtvarném umění. Je však jisto, že úspěšné uzavření náročného studia mělo pro Vančuru, kdysi ve školách málo zdatného, velký význam psychologický. Oddálilo-li o dva, tři roky vstup do literatury, bylo i literatuře ku prospěchu. V lékařské praxi na Zbraslavi, v závodní ambulanci v papírně ve Vraném, a pak ve funkci revizního lékaře nemocenské pokladny se dovršilo dávné sžití s prostými lidmi kraje. Jako lékař nemocenské pokladny Vančura prohloubil své poznání bídy. Ordinace dělnického doktora byla učebnou těžké reality doby. Později však zanechal lékařské praxe a věnoval se pouze literatuře. Byl členem a první předsedou Devětsilu, spolupracoval se Společností pro hospodářské a kulturní sblížení s Ruskem, v době fašistické okupace se zapojil do ilegálního Výboru inteligence. Vladislav Vančura byl zatčen 12. 5. 1942 a 1. 6. 1942 v 18. 45 hodin na kobyliské střelnici v Praze pro výstrahu české inteligence popraven. V roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem.
V jeho rodišti Háji ve Slezsku mu byl postaven pomník a hlavní ulice v obci v části Smolkov je nazvána jeho jménem. 5. května 1995 byl Vladislav Vančura in memoriam jmenován čestným občanem obce Háj ve Slezsku. V roce 2007 byla v bývalém hájeckém cukrovaru, kde se Vančura narodil, odhalena jeho pamětní deska. Od roku 2008 je základní umělecká škola sídlící v Háji ve Slezsku pojmenována po slavném rodákovi.
Prezentováno za použití zdroje: Helena Horčičková 2001/2002